Třapatkovky pocházejí ze Severní Ameriky a u nás se pěstují již téměř 300 let. Pro významné imunostimulační účinky byly vysoce oceňovány již prérijními indiánskými kmeny, kdy pomáhaly překonávat letní vedra a především v zimním období ochraňovaly před nachlazením. Dále byly využívány při popáleninách, revmatických potížích, a dokonce i při hadím uštknutí.

Ve třicátých letech minulého století byly zkoumány i evropskými lékaři, kterými byly využívány především při léčbě tuberkulózy a záškrtu. V současné době jsou součástí kapek, tinktur, bonbonů aj. pro zvýšení imunity organismu. Dokonce jsou prokázány zpomalující účinky na množení rakovinných buněk, virů a některých bakterií.

Léčivé účinky jsou prokazatelné u všech druhů, přestože se zastoupením i skladbou účinných látek vzájemně liší.

Pěstování třapatkovek je poměrně jednoduché, ze semen, které se vysévají v březnu. Osivo klíčí asi po 14 dnech při teplotě 16 °C. Na záhon se mladé rostliny vysazují v květnu, velmi brzy nasazují poupata a kvetení trvá až do zámrazu. Třapatkovky jsou též ideální k řezu, protože dlouho vydrží ve váze.

Jaká je třapatkovka jako rostlina?

Nejznámější a dosud zdaleka nejrozšířenější jsou kultivary odvozené od Echinacea purpurea. Jde o trsnaté trvalky 40 až 80cm vysoké, které kvetou celé léto desítkami květů . Lákají mnohý hmyz, zejména čmeláky a motýly. Na zimu úplně zatahují a stařina nese krásné ježaté semeníky. Jako rostlina je velmi dlouhověká. Již před lety se přišlo na to, že jednotlivé druhy třpatkovek se mezi sebou snadno kříží. Tuto vlastnost zhodnotili Američané Richard Saul a Jim Ault když prakticky ve stejné době nezávisle na sobě zkřížili dostupné druhy a žasli nad valéry vanilkových, lososových, oranžových a červených barev květů. Nový fenomén byl na světě a stačilo pouhých 8 let na první výsledky. Série Big Sky zaplavila všechny země západní civilizace během tří sezón a mnohé další hybridy na sebe nenechaly čekat. Barevné spektrum jde od čistě bílých přes žluté, růžové, oranžové, červené až k temně rubínovým. Velkokvěté i drobnokvěté, kompaktní i vysoké, poloplné, vonné. S „ježkem“ semeníku v barvě zelené, žluté, oranžové nebo hnědé.

Kde se jí daří?

Rod Echinacea vyžaduje bez výjimky slunnou polohu. Mírné zastínění snese jen E. purpurea, ale méně kvete a rozléhá se. Tento druh také ocení běžnou zahradní půdu s občasnou zálivkou. Totéž se týká jeho nových hybridních kultivarů. U některých  ovšem převládají druhy původem ze suchých slunných prérií, které nesnáší vlhko a lépe rostou v chudých kamenitých půdách. Ty mají zpravidla úzké listy i okvětní plátky a celkově subtilnější stavbu trsu. Starší trsy nabízí možnost zaštípnout část prvních poupat, rostlina zpevní, zkošatí a déle kvete. Dělíme v předjaří nebo i nouzově v červnu při seříznutí trsu. Třapatkovka poměrně pozdě raší. Chorobami příliš netrpí, výjimečně houbové vadnutí, skvrnitosti listů,  případně okus mladých tkání plži.

Třapatkovky dobře vynikají s rabatovými nebo suchomilnými trvalkami v záhonech s letním kvetením. Zpestřují dobu prázdnin a hodí se dobře i k řezu. Jejich výška neumožňuje rozvoj plevelů, dobře se zapojují a k okolí nejsou agresivní. Velmi dobře vyjde kvetení s kopretinou, šalvějí, šantou či rozrazilem. Později pak navazují zápleváky, rozchodníky a ranné astry. U prérijních druhů a jejich hybridů je velmi populární směsné masové použití s vysokými trávami. (zdroj https://pereny.org/)

Potěšte se i Vy na své zahrádce krásnou Echinaceou 🙂

Petra Anat K.