Naši předkové a svátek Samhain

 

Nejdůležitějším svátkem keltského roku je svátek Samhain, jímž Keltové začínají nový rok- 31.10. Toto období je obdobím zastavení se, obdobím uvnitřnení a otočení pozornosti z vnějšího světa dovnitř. Je to období barev, období sklizně. Je to ovšem také období našich předků. Poděkování jim za vše, co díky nim můžeme prožívat, projevení vzpomínky a vděčnosti za jejich moudrost a vše, co nám předali. Tyto dny jsou o navázání kontaktu se „světem mrtvých“ a o propojení našich  světů. Samhain v sobě ukrývá vše, co tu popisuji. Je dnem, kdy  údajně mizí hranice mezi světem mrtvých a živých, a proto napojení se na moudrost našich předků je v tento den nejideálnější. Dělají se ohňové rituály, kdy se vědomě člověk může zastavit, zavzpomínat na své blízké a poděkovat jim za vše, co mu předali. Křesťanská církev později keltský svátek “přemaskovala” dnem Památky zesnulých – Dušičkami. Tak jak ho dnes známe my. Hřbitovy tak nakrátko ožijí mimořádným množstvím svíček. Ale právě již Keltové místo svíček zapalovali ohně. Věří se, že v této době se duše předků nakrátko vracejí do našeho světa a ohně jim měly posloužit pro orientaci – a pak také pro zahřátí. Tvoří se také oltáře, na které se dávají dary země. Dary, které člověk sklidil a tímto projevuje svou vděčnost matce zemi. Proč o tom všem vlastně píši na našich stránkách, které by zdánlivě měly být o zahradách..? Myslím si, že to spolu velice úzce souvisí. Myslím si, že je velice důležité, zejména v dnešních dnech, uvědomit si vše, co člověk má, stejně tak jako uvědomit si dopad našich činů na své okolí. Dopad každé naší myšlenky (kterou vše začíná),a každého činu na vše živé kolem nás. Přesto všechno, jak se  člověk ke svému okolí chová, tak je matka Země stále velice shovívavá a láskyplná. Chová se ke každému z  nás rovnou měrou. Bez ohledu na naše náboženské vyznání, bez ohledu na barvu pleti, dokonce bez ohledu na naše chování k ní. Je nám láskyplnou matkou, která nám neustále nabízí svou náruč. Je proto tím nejmenší, co pro ni my můžeme udělat na oplátku,  projevení kousku vděčnosti. Zastavit se a uvědomit si, v jakém blahobytu žijeme. Naši dávní předkové toto vše věděli velice dobře a také si toho vážili. A těmito svátky to dávali najevo. Tyto dny jsou o návratu k přírodě, návratu k našim předkům, návratu  k nám samým.

Zastavme se tedy, poděkujme za vše, co v životě máme a tvořme vědomě svůj další svět, s láskou a vděčností.

Petra Anat.